Rok se s rokem sešel a přišel čas, vyplnit daně. Ministerstvo financí má k tomuto účelu připravenou poměrně podařenou aplikaci EPO – Elektronická podání. Má jedinou mušku na kráse, ve verzi 1, ve které je většina formulářů, nefunguje jinde než v Internet Exploreru. Tedy byla to jediná muška až doteď. Druhá muška je ta, že nefunguje už vůbec nikde.

image

Existuje ale řešení, na které sice vede odkaz z příslušné stránky, ale trochu se ztrácí, takže dám odkaz i sem. Problém je v certifikátech, kterými je aplikace podepsaná. Budu-li citovat certifikační autoritu pak:

Dne 27.5. 2008 dala společnost Microsoft k dispozici Windows update. V tomto updatu se automaticky mezi důvěryhodné certifikační autority zaregistrovaly do systému Windows nové kořenové certifikáty První certifikační autority, a.s. (platné do roku 2018). Tyto certifikáty budou užívány v plném rozsahu přibližně od poloviny letošního roku.
Uživatelé certifikátů I.CA, kteří využívají nebo spoléhají na certifikáty vydané I.CA a neměli zaregistrované aktuální kořenové certifikáty (s platností od 2004,2005 do roku 2010, 2011), mohou mít po instalaci tohoto updatu problémy. Těm uživatelům, kteří do této doby obcházeli zabezpečení serverů a aplikací (neměli instalovány odpovídající kořenové certifikáty I.CA) doporučujeme jejich instalaci z následujících adres:

   • Standard root certificate I.CA: https://www.ica.cz/userdata/pages/4/RootCERT_NewSica.cer
   • Qualified root certificate I.CA: https://www.ica.cz/userdata/pages/4/RootCERT_Qican.cer

Po instalaci příslušných certifikátů (je nutno nejprve je uložit a pak spustit, windows se o zbytek postará) už aplikace vypadá funkční. A pro připomenutí, adresa je http://eds.mfcr.cz/ (mnemonika – elektronická daňová správa ministerstva financí ČR).

Dnes se podíváme na legendární seriál o lidském těle Byl jednou jeden život. Tento francouzský seriál z roku 1987 (v originálním názvu Il était une fois… la Vie) nás provádí vším co souvisí lidským životem a tím jak funguje lidské tělo. Člověka sledujeme od narození po smrt, od hlavy až k patě. ˇ

Jako obvykle začneme českou verzí znělky.

To že existuje i slovenská verze jsem zjistil až při přípravě této rešerše. Protože předpokládám, že ji většina z vás nezná, zařadím ji zde také

Nyní přichází na řadu originální verze ve francouzštině, vidíme že grafika je jiná, ale melodie je stejná pro všechny jazykové mutace.

Polskou verzi bohužel nelze vložit přímo do článku, použite proto prosím tento odkaz.

Anglicky:

Německy

Švédsky:

Holandská verze rezignovala na zpěv:

Italská verze sice nerezignovala na zpěv ale pro změnu mají jinou melodii:

Arabská verze rezignovala i na latinku :D To je samozřejmě vtip. Ale je to ukázka, že si tento seriál našel cestu i mimo evropu:

Hebrejskou verzi se mi bohužel nepodařilo sehnat.

Jako takový zlatý hřebíček nakonec nabízím vícejazyčnou verzi složenou z francouzské, anglické, hebrejské, špaňelské, české a portugalské verze.

A nyní jeden odstrašující případ. bohužel v češtině. Nedávno vyšel tento seriál ba DVD, bohužel s přezpívanou znělkou´. Semtam zpěvačce nevyjdou slova do ´hudby, semtam se tam falešně zakvílí, tak takhle prosím ne :D

Tímto článkem zahajiji miniseriál o seriálech a filmech, u kterých je (alespoň dle mého názoru) dabing do češtiny výrazně lepší, než originál nebo alespoň dabing do ostatních jazyků.

První na přetřes si vezmeme seriál Willy Fog na cestě kolem světa. Tento španělský seriál vznikající mezi lety 1981 a 1983 si asi mnozí z nás pamatují z Vegy a dalěích podobných magazínů.

Nejprve tedy pro připomenutí českou verzi:

A nyní již různé verze dabingu. Oproti hraným filmům zde se dá za dabing považovat i originální znění, je to animák. Ještě Willy Fog se dá poslouchat, ostatní jsou ale opravdu tragičtí (a z nichž nejtragičtější je Barnabáš):

Anglická verze na tom není lépe, ale tam pro změnu zní příšerně už samotný Willy… nu posuďte sami:

Je s podivem, že finská verze je poslouchatelnější a plynulejší než originál, přesvědčete se následujícím videem:

I tentokrát Vás budu zásobovat zajímavými videi. Tentokrát z toho, co mě zaujalo na Google Developer Day. První video je záznam přednášky Petera Kukola o tom, jak google počítá na velkých clusterech a vůbec jak přistupují k chybám techniky. Peter Kukol v roce 1985 emigroval z ČSSR do USA a ač formálně “bez vzdělání” – pouze s nedokončeným FEL ČVUT, dělal během života v Borlandu, v Microsoftu a nyní v Googlu. V Google pracuje právě v takovém datacentru o kterém vypráví a i díky tomu je přednáška “velmi autentická”.

 

Druhé video je s Jardou Benglem, bývalým šéfem vývojářské divize Microsoftu, cestovatelem, šéfem Atlas.cz, a.s., senior software architect Vizrea Inc. a nyní pracovník Google. Na Google Developer Day měl přednášku o mashupech a mappletech. Na přednášce jsem bohužel nebyl osobně, pouze jsem se mihl kolem ale následná debata s přednášejícím, ze které bohužel záznam není, byla opravdu super.

Další videa uživatele GoogleGooroo obsahují záznamy dalších přednášek z Google Developer Day (a nejen ty). Sem jsem vybral jen ty dvě, které mě opravdu zaujaly, i když o kvalitní přednášky a přednášející na akci opravdu nebyla nouze.

Na Stream.cz před časem vzbudil rozruch dokument “7 let nevystoupil z auta”. Fandovi bude na podzim 45 let, je úplně normální, rád si dá pivko, radši lahváč než v plechovce, rád se koukne v televizi na fotbal a jeho zvláštností je, že ze narodil 22. listopadu 1963, zrovna když zabili JFK. A sedm let nevylezl z auta.

 

Mnoha divákům to přišlo jako očividný fake. Mezi nimi i skupině noise brothers, která se o tom pokusila natočit dokument.

Jako fake to přišlo také Fernandovi, dalšímu uživateli stream.cz. Pokusil se dokázat, že noisebrothers mají pravdu a proto se pokusí strávit v autě alespoň 7 dní.

V průběhu onoho týdne se koná předávání cen začínajícím dokumentaristům. Ti jdou také pozdravit Fernanda, kterého pozvali a který sedí v autě před domem, kde se předávání koná.

A to samé, ale z pohledu Fernanda

A konečně výsledek experimentu, poslední Fernandovy minuty v autě.

Síla, co? :D

(Ne)prošel jsem Tmou X

November 10, 2008    Category: Všehochuť   2 Comments »

Tmou je šifrovací hra pořádaná v Brně. Cílem hry je vyluštit šifru a tím získat umístění dalšího stanoviště. Takto postupovat, dokud se nedojde do cíle. Hra se hraje v noci a ráno v listopadu. Zárukou je tedy tma a zima – letos naštěstí jen ta tma, bylo docela teplo, i když nakonec ošklivě pršelo. Tmou je specifická tím, že v jistém okamžiku vymění město za terén a dále člověk prochází Brněnské okolí. Pokud si chcete podobnou šifrovačku zkusit, dooporučuji na jaře pražský matrix. Další hry jsou vypsány na WikiHerce. A nyní již samotná reportáž týmu Třetí zuby z druhý ruky z desáté TMOU.

1. Předtmí

Jirka Vinárek nám oznamuje, že letošní Tmou opět nevyjde. Náhrada je skoro nesehnatelná, vždy se ptáme buď moc pozdě a nebo se lidem prostě nechce, nakonec prosby a sliby vyslyšel Matuš Tejiščák a tým je kompletní.

Již v době před temnem jsme si naplánovali vlajku. Základem je pěkná pirátská vlajka, kterou domalujeme. Originální návrh vypadá takto:

Vlajka 3zuby2ruky návrh

Teorie bohužel nepočítala s tím, že vlajky se dělají z nějaké plasttkaniny na které nerží fix, tempera ani primalex (který se navíc rozpíjí). Jsou tedy jen červenou fixkou vybarveny zuby.

Cesta začala jako obvykle na parkovišti za Opatovem v Praze, sraz ve 13:00.

12:45 – Můj příchod. Všude chodím pozdě ale tentokrát jsem si dal záležet…

12:53 – Volá Matúš kde jsme… Po lehkém komunikačním zmatku z mé strany a třech oběhnutích stanice metra se konečne shledáváme na opačné straně ulice Chillská a tedy finálně přes metro jdeme na druhou stranu na sraz.

13:15 – Kamil s autem zastavuje v prostředním obratišti čímž naše běhání zleva doprava zcela znehodnotí ;)

13:30 – Martin je někde v Německu, prý dojede busem. Ondra oproti tomu nebere telefon a není.

13:45 – Ondra na nás mává z projíždějícího busu příměstské dopravy a jede někam směr Brno

14:00 – Průhonice kam jsme se vydali hledat Ondru (odvoz až od domu) jsou pěkné nevelké městečko. Předseda MNV nás uvítal solí a chlebem, a my mu na oplátku dali korálky a zrcátka. NA druhou stranu, konečně jedeme.

Po cestě jsme zastavili u pumpy shell, natankovali a Ondra konečně snídá.

111km a 152km – kolona. Prů*er. Pověřujeme jiný tým (potkali jsme se s ním v 13:15 na Opatově při jejich odjezdu) aby se za nás vydával a vyzvedl nám zadání. Naštěstí toho nebylo potřeba, navigace zazmatkovala v oblasti změněné dopravní situace kol Velodromu ale stačilo jít za davem. Zahájení i registraci jsme zvládli. Super.

2. Tmou

Takže tedy shledali jsme se, dojeli do Brna a po cestě tankovali.

Zahájení
Není rozumnět, není vidět. Ale vypadá to na nějaké pobíhání s vlajkami.

Mezitím jsme se pokusili vlaju dozdobit. Dostal jsem ještě před odjezdem nápad udělat vlaku po vzoru Austrálie, s malou vloženou vlaječkou anglie. Tisknu tedy týmový název společně s obrázkem protézy a při zahájení se ho pokoušíme nalepit. Mrcha neudrží ani izolepu. Krám jeden kvalitní. Vlajka týmu 3zuby z 2ruky se tedy ustálila na následujícím tvaru:

Vlajku tvoří velká pirátská vlajka na násadě od rejžáku. Zuby a půl jednoho hnátu je fixkami zabarveno na červenou. Na tyči jsou dále hormadou izolepy přilepeny týmové insignie a to jedna z každé strany. Tyto insignie se volně třepetají a s vlajkou sdílí jen štangli.

1:
Zahájeno, vytáhneme šifrovací tabulku, nabrousíme tužky, vyleštíme brýle a připravíme se na myšlenkový box. Někdy v půce se k nám přidal i Martin. Na jeviště je blbě vidět, ale stačí to. Matrix se ukazuje býti filmem “Tenkrát na západě” (sorry Neo, spletli jsme si tě s mašinkou). Místo dcery jsme dovodili prince, kočka a princ je bota. Ta sice s kostí moc společného nemá, ale na druhou stranu to bylo jen jedno divé na dvě jasné (pes/hrad). To stačí i regulátorům v jaderné elektrárně na shodu naměřené hodnoty :D . Nápověd jsme hojně využívali, vtipná sekvence byla po ohlášení šifry H:

“A že vám chybí šifra H? Nu.. co k tomu říct.. snad jen Honeywell…”

Ha! Propiska.. a já to bral jak nevinný dar od sponzora… začal jsem tedy v našem táboře hledat propisku. “Kde je ta červená propiska” podali mi červený fix “ne, ta propiska, máte ji někdo?” další červený fix … zde trochu přeskočím děj, nevěřil bych kolik máme červených fixů… “PROPISKU!!!” “jakou? však červených jsi dostal dost” “ale tu od orgů, honeywell” poté již byla nalezena, odborně rozlomena a šifra vypadla. Toiko asi mé postřehy k 1. Prosím aby mezi zadání byla umístěna i fotka pozadí roztleskávaček kde je vytetováno heslo POHÁDKA.

Po východu ven se ustálila i exteriérová podoba vlajky: “Vlajka týmu třetí zuby z druhé ruky je tvořena pirátskou vlajkou, která je přidělána na štangli od koštěte, ze které visí zbytky izolepy s kousky otrhaného papíru”

2:
Sebereme šifru, přehlasujeme MArtina, že nejlepší je fastfood a jdeme do poctivé hospody na poctivou večeři. Servírka nás uvítá slovy “karty se tu hrají běžně, ale skládačka??”. Při výtečné svíčkové a dobře vypadajícím guláši (chuť nemohu posoudit, nechutnal jsem) složíme puzzle, zkoušíme zručnost při jeho otáčení (co když je něco vzadu), je zamítnut můj názor, že vrstvy znamená, že máme odloupnout obrázek a pod tím je řešení a nakonec vidíme “sady” nad textem. Matúš cosi rozpočítal ale při pohledu na zlomek s pár odmocninami se věnuji dále knedlíkům. Šifru řešíme metodou “když to má prohozenou červenou a modrou, tak to je nahoře” a nacházíme Denisovy Sady. Politovali jsme týmy co to řečí pod modrými ledkami čelovek a vyslali Martina pro další šifru (přece tam nepůjdeme všichni, když to je za rohem a pivo je roztočeno). Paní servírka se s námi rozlučila slovy “nechápu sice co to děláte ale i tak hodně štěstí” (Zde už se dá zmínit snad jen to, že na které oko zpravidla patří která barva nám poradil google)

3:
Martin správně identifikoval již cestou zpět do hospody co jsou křížky a kolečka. Vyšli jsme tedy, odfotili plakáty, já si po cestě zakrvácel z nosu (nezkusil jsem krev jako barvu na vlajku.. škoda.. byla by tím taková autentičtější :D ) a nakonec jsme tedy dali dohromady všechna zadání The Game of Life (jak jsme si to nazvali). Metodou jehličkové tiskárny (nový řádek, první, třetí, poslední, nový řádek, druhá, poslední, …) jsme to překreslili a začali hledat souvislosti. Mezitím jsme začali hledat indicie (Martin: “Letopočet na sošě jakého svatého? Asi jsem si našel patrona”). [mimotematická vsuvka: bacha na bankomat v KB na čáře, málem mi snědl kartu].

Vlajka se ukázala docela temná. Soudě dle reakcí okolí “hele pirát”, “kdo ti umřel” (ti samí pak po mávnutí vlajkou a objevení se lebky dodali “SATAN!!”) jsme vypadali jak smuteční průvod krmící se bůrkem.

Martin během počítání dlažebních kostek na náměstí svobody a dalších duchaplných činnostech oprášil matrixí strategii “já dojdu pro nápovědu”. Bohužel tu žádná není, jen alternativa, kam by musel jít celý tým. A to se nám ještě nechtělo… “stejně půjdu”, trval si na svém a šel. A jak jsme mu předpověděli, tak nedostal. Nakonec jsme tam stejně šli všichni, obskurní pravidla se nakonec ustálila na něčem jako “když máme stav v kroku 2, tak přejdeme do stavu v kroku 3″, která nám moc nepomohla. Alternativně jsme dostali černý papír s hromadou bílých fleků a deprese začala eskalovat. Začali jsme se pohybovat nějakým směrem, když Matúš nadhodil “to jsou římské číslice”. Hurá!

4:

Nádherné místo, skvělá atmosféra. Přesun do blízkého nonstopu, kde nám servírka vynadala, že co si jako nejdem objednat na bar, že si myslíme že to bude nosit či co? Potěšilo nás, že od vedlejšího stolu se začalo nad poměrně černým papírem ozývat 20, 15, 13, 12, … Při neskutečně nechutném pivu (většinově teda spíše při Pepsi) tým louskl poměrně rychle šifru, vydali jsme se na 5 ale zjistili jsme, že jsme v hospodě zamčeni. Vylomení dveří jsme nezkoušeli (moc) a servírka nás nakonec pustila ven. Na poznámku jiného týmu, ať nezamyká, že se vrátí odvětila něco jako “a proč, vždyť je noc, zavíráme”. Ani po ukázání na nápis “nonstop” nějak nebyla ochotná otevírat znova… Kdo ví zda se dostali zpět.. :D

5:

Již příchod děsí. Hromady lidí, hlášky obsahující slovo “3 hodiny”, obsazené garáže, jakýsi zahradní altán, jednomu domu jak garáž tak vchod. Po přečtení šifry jsem se podíval na zbytek týmu s trošku podlomenou sebedůvěrou. Někdo nenápadně nadhodil “tak jak půjdeme na tu tajenku” a od Matúše se ozvalo “mám řešení”. Inu kdo umí… Ondra pak našel stejné věty a i další věci jsme dali dohromady, zvedli se, přesunuli se na Vídeňskou a jeli do haly. Naštěstí se neujal můj nápad,z šifry vyluštit zadání jiné šifry, kterou šifra popisuje a tu teprva vyřešit.

3. Dnem

V hale nás s heslem nůžky poslali pryč. Logicky jsme došli k tomu, že co si říkají orgové nás nemusí zajímat. Evidentně ano. Dlouho jsme nemohli dojít k tomu, že “sračky” nepatří k “bulvár”. Ale nakonec jsme ten papír dali. Politovali jsme (alespoň v duchu) slečny co tam musely sedět u bot.

6:
Barvičkyy, skoro hned hotove. Jen jsme posnídali (z bohatého jídelníčku buchty, půl chleba, paštika, salám, 3l vody, 1l kafe a 3x shock se snědly právě jen ty buchty a vypily 3/4 kafe. Poučení pro příště, kde ušetřit kila na zádech. Při mé smůle určitě umřu hladem a žízní.) a šli dál. Do deště.

7:

Obešli jsme kostel, dostali zadání, našli volný prostor pod neobsazeným balkonem a začali luštit …. probudil jsem se, evidentně je plno řešení zamítnuto, na stoličce se blbě sedí, vytáhnu karimatku (když už ji táhnu… další zbytečná zátěž tak ať je užitečná) … po probuzení vidím jak Matúš otáčí papírem a ostatní mu sekundují, snažím se udržet pozornost, napršelo mi do špičky boty …. tým mě budí, že máme vyluštěno. Za zmínku stojí alternativní Kamilův postup. “Poblíž máme Ostopovice, vyškrtej je z písmenek. Co zbude.. Hm.. tak 6,0,5,M da asi 650M, S,Z da SZ, co slozime ze zbytku”, ktery ale pokud vim nikam moc nevedl. Do terénní části se mi moc nechtělo, Kamil už taky nadhodil že dojde pro auto, šel jsem tedy s ním, s tím že Ostopovice najdem navigací a vyzvednem ty co tam zůstali a šli pro šifru po svých

8:

Poté co ze sebe oklepali bahno, nabíráme Ondru, Martina a Matúše. Po cestě do Prahy ještě občas vedeme spor o to, zda terénní zářezy jsou šifra, či ne. Tmou se vydařila, jen kdyby nepršelo.

4. Šalinou

To, jak vypadala cesta 7-8 ani předání 8 vám popsat nemůžu, ale to co jsem zažil při cestě pro auto stojí za zmínění taky. Dojeli jsme si pěkně sedmičkou na Mendlák, přestoupili do jedničky, po vyptání okolních cestujících jsme zjistili, že jedeme naopak, tak jsme hned na další zastávce vystoupili a čekali na jedničku v protisměru. Ta přijela docela narvaná. Nastoupili jsme tedy do zadních dveří prvního vozu a z reproduktoru se ozvalo “KROSNY DOLŮ!!”. Nebudeme dělat problémy, stejně bychom se tam jinak nevešli, sundali jsme tedy krosny. Dojeli jsme na Mendlák a z hlášení se ozvalo “PROTOŽE NEUMÍTE POSLOUCHAT, NIKAM NEPOJEDEME”, chvíli nic “NO TAK, VY S TĚMA KROSNAMA, VEN” “MĚ TO PROBLÉM NEDĚLÁ, JÁ DÁL NEMUSÍM, DOKUD SI PÁNOVÉ NEVYSTOUPÍ, NEPOJEDU DÁL”. Řekli jsme si s Kamilem, že jízdenku sice máme, krosny na zemi taky, ale jsme tu hosty, co budem dělat problémy. Kamil poté zvolil strategii “vystoupit a nastoupit, to jsou dvě různé cesty”. Já se šel zeptat řidiče co mu jako vadí. Dostalo se mi odpovědi ve smyslu “vás jsem nemyslel”. Nastoupil jsme tedy změt na původní místo a ozvalo se opět “PÁNOVÉ V TĚCH SAKÁCH S KROSNAMA, VEN”. V tu vyběhl ze zadního vozu jakýsi muž, evidentně ne v dobré náladě, doběhl k řidiči a začalo se ozývat něco ve stylu “TY DEB*LE, ČU*ÁKU ZAS*ANEJ, NEJSI ANI SCHOPNEJ TREFIT SE MEZI KOLEJE, JED TY BLBE*KU” a ještě chvíli si tam k veselí celé tramvaje povídali. Nakonec se tramvaj rozjela. Kdo ustoupil netuším. Zda ti s krosnama, zda řidič, zda pán řidiče zabil a posléze nahradil… možná je i varianta, že nás odstrčila jednička co se mezitím za nás pověsila, kdo ví. Ale tohle se jinde než v šalině nestane.. ani v tramvaji ne.

Poznámka k vybavení. Na cestu jsem měl sbaleno toto:

Vybavení...

Z vybaveni nebylo pouzito ci zbylo: dva hrnky kafe, shock 3x, cokolada 2x, pul mattoni hroznove vino, cela toma natura, chleba, pastika, cepice, multimetr, lekarnicka, planovaci kalendar (ale to jen proto ze opravdu chteli 2008), salam, plavky (nastesti), lepici paska (nenasel jsem ji v batohu), spacak.

Za Třetí zuby z Druhé ruky viděl, zažil, sepsal Michal Tuláček

Za hranicemi USA žijí lvi

October 19, 2008    Category: Všehochuť   No Comments »

A protože tam žijí lvi, tak tam nežijí lidé. A protože tam nežijí lidé, je vše v USA a proto si zjednodušíme život. Trochu problém nastává, když se pak pokusíme vnutit zákazníkovi nějakou službu. Uznávám, že tím že žiju tam kde lvi jsem mimo potenciální zákazníky. Ale protože už jsem pár věci z USA via net objednával, naposledy snad předplatné National Geographics, tak přecijenom jsem potenciální kupní síla.

Autoři této reklamy si z nějaké služby stáhnou název vaší oblasti, dokreslí to do obrázku jako součást USA, vypíší nejčastější názvy jaké střední škola může mít a vnucují vám takto službu odpovídající spoluzaci.cz. Tímto mě ale asi nepřesvědčí ;)

Včera jsem zaregistroval plno překvapených reakcí na to, že KSČM sídlí v ulici politických vězňů. Tyto reakce se objevily díky volebnímu zpravodajství, které přenášelo záběry i z volebního štábu této strany. Běžný závěr je, že to udělala pražská radnice naschvál aby soudruhům ukázala, zač je toho loket. Tato verze je zajímavá, ale když si uvědomíte, jak silná jetato strana v naší zemi, tak je to skoro nereálné. Udělal jsem si proto takovou rešerši, proč se tak ta ulice jmenuje a zda to má s KSČM libovolnou souvislost.

Server atlasceska.cz uvádí k heslu Praha, ulice Politických vezňů následující důvod pojmenování: Název ulice, Politických vězňů, je užíván od roku 1946 a souvisí se zrůdným působením německých okupantů v letech 1939 – 1945. V této ulici, v Petschkově paláci mělo sídlo gestapo. Byla zde týrána a umučena řada příslušníků domácího odboje. Ještě dnes je zde možné spatřit nástroje, které tomu příslušníci gestapa užívali. Tedy se tak tato ulice jmenovala po celou dobu komunismu. Ale sídlilo tam ÚV KSČ? Nepodařilo se mi dohledat přesnou adresu, ale došel jsem alespoň k přibližné poloze někde na Starém městě až Josefově. Prostě “přes řeku od Strakovky”. Takto je to uvedené v článku “Aparátčík” Štrougal, česká minulost a český tisk. Svého času mi jeden řidič metra říkal, že jednou služebně zastavil a najednou si všiml, že do toho tunelu jdou dveře, prý byl zrovna pod ÚV KSČ a byl to asi únikový východ. Kdo ví…

Rozhodně pro KSČ ulice politických vězňů sídlo nebylo, takže se tam KSČM dostala až později. Před třemi lety se mluvilo o prodeji sídla v ul. Politických vězňů. V citovaném článku se uvádí rok získání budovy 1990 (a také pořizovací cena 52 mio a dnešní cena 700mio korun, takhle se vydělává. A koupili to od československých drah, pak nemají být zadlužené když takhle výhodně obchodují…). Takže to není zlovůle magistrátu ale vůle této strany, že si koupili budovu v této ulici.

Poslední otázka, která by mohla někoho napadnout je, zda další ironií osudu není, že by KSČM sídlilo v oné gestapácké budově. Toto se ukázalo jako nepravdivé, Petschkův palác je sídlem ministerstva průmyslu a obchodu.

Z tisku:

Praha, 14.6.2008 večer. V prostorách policejního muzea byl při rutinní silniční kontrole pobodán policista psychopatem a jeho kolegyně byla vzata jako rukojmí. Na místo činu dorazily tři policejní vozy a v nich po zuby ozbrojení policisté z útvaru rychlého nasazení. Policejní vyjednavač začal s psychopatem vyjednávat. Poté co se mu podařilo vyjednat odvoz raněného kolegy psychopat opustil vůz a pokusil se o ústup. Venku začal vyjednávat o svých podmínkách, ale při tom ho zezadu napadli policisté, zadrženou policistku osvobodili a psychopata zatkli. -mt-

Kdybych z akce měl videozáznam, napsal bych TO MUSÍTE VIDĚT, bohužel takhle musím říct MĚLI JSTE PŘIJÍT NA MUZEJNÍ NOC, tato show tam byla každou hodinu.

Není nad to zůstat doma

June 13, 2008    Category: Všehochuť   No Comments »

Sice je krásné cestovat po světě do různých destinací nedotčených člověkem, ale víte jak to končí, nakonec je nejlepší zůstat doma, ostatně jak je ukázáno v tomto videu.

« Older Entries

Search

About me

Name: Michal Tuláček
Work: Programátor, student, IT specialista
Location: Praha, Česká Republika
Můj profil na Fotogalerie.cz

Research

Library management

Categories

Photos

Více fotek na Fotogalerie.cz

Archives

Links

Meta

RSS feeds

Nízkonákladové bydlení